„Věřím v to, že si lidé odnesou myšlenku sdílené lidskosti. Uvědomění si, že jsme si více podobní, než nejsme. A že tyto vazby a vzájemný respekt a pochopení jeden druhého jsou nejdůležitějšími prvky, které můžeme využít k vytvoření mírumilovnějšího a empatičtějšího světa, nyní i v budoucnosti.“
Hesham Malik je mezinárodně uznávaný umělec a vizuální etnograf, který se specializuje na současné moderní umění. Ačkoli jeho formální vzdělání pochází z těch nejprestižnějších institucí – vystudoval University of Waterloo v Kanadě a specializoval se na umění a design na Parsons School of Design a v Museum of Modern Art (MoMA) v New Yorku – jeho skutečným ateliérem se stal sám svět.
S více než stovkou samostatných výstav a oceněními od institucí, jako je newyorská Art Tour International (která jej v roce 2015 zařadila mezi mistry současného umění), či uznáním od dubajské královské rodiny za přínos světovému trhu s uměním, si Hesham Malik vybudoval pozici respektovaného profesionála. Dodnes je celosvětově oceňován také za svou iniciativu v podpoře a vzdělávání dětí, u kterých probouzí smysl pro umělecké a kritické vyjádření.
Navzdory svému špičkovému akademickému zázemí Malik hluboce věří, že tím nejlepším učitelem je přímá zkušenost a neřízená empirie. Odmítá tvořit v izolaci; místo toho se noří do terénu. Jeho umění je bytostně senzorické a stojí na autentickém naslouchání a participativním sdílení času s lidmi z nejrůznějších kulturních enkláv. Otevřenost vůči odlišnostem mu umožnila míchat různé formy a vytvářet jedinečný vizuální jazyk.
Malikův zájem je bezprecedentní a vyžaduje neustálé vědomé opouštění vlastní kulturní komfortní zóny. Jeho tvorba provádí důkladnou anatomii sdíleného prostoru napříč neuvěřitelným spektrem lidské existence. Spojuje zdánlivě běžné a každodenní s marginalizovaným či vzdáleným: s analytickou pečlivostí naslouchá hlasům obyčejných lidí napříč českými městy či v odlehlých usedlostech na Islandu, aby následně se stejným respektem mapoval sociální periferie, jako je hnutí freeganů v New Yorku nebo komunity sexuálních pracovníků na Filipínách.
Tento průřez kulturami plynule přechází ke zkoumání ontologie původních indiánských komunit v USA a Kanadě či tradičních kmenů v Keni a noří se do spirituality asketických sekt v Indii či perských textů Rúmího. Veškerá tato etnografická zkušenost pak silně rezonuje v reflexi osudů perzekvovaných muslimských Ujgurů v Číně, nebo – ve spolupráci s institucemi, jako jsou židovská muzea – v odkrývání složitých vrstev a příběhů komunit, které čelily systematickému útlaku.
„Umění není nástrojem segregace, ale nezávislou platformou pro setkávání odlišných světů. Ten, kdo se domnívá, že je správné a přípustné zachycovat jen vybrané vrstvy společnosti a jiné vytěsňovat, se dobrovolně z tohoto sdíleného prostoru vyčleňuje.“
Obhajoba sdíleného prostoru
V současné době, která je často fragmentována povrchními politickými narativy, performativním aktivismem a tendencí k vylučování, zastává Malik v samotném jádru svého přístupu jasný postoj. Jakoukoli snahu kádrovat umění a diktovat, jakou komunitu či sociální vrstvu je právě „pohodlné“ zkoumat, vnímá jako absolutní popření podstaty umělecké svobody.
Ve své práci Malik citlivě vnímá, jak destruktivní dopad má politický populismus a mocenské hry úzkých elit na životy běžných lidí. Odmítá přistoupit na reduktivní logiku selektivní empatie a kolektivní viny, kterou tito političtí aktéři cíleně zneužívají k polarizaci společnosti. Umění podle něj nesmí tuto hru na „vybírání stran“ akceptovat; jeho rolí je naopak sdílený prostor bránit, rozšiřovat a učit nás v něm nacházet styčné body. Odpovědnost za konflikty je třeba vyžadovat od politických vůdců, nikoli ji účelově přenášet na tvůrce, kteří odkrývají neviditelné vrstvy společnosti a budují mosty. Pro Heshama Malika není žádná kultura ani společenská vrstva okrajová a právo na sdílený prostor nesmí být nikomu odepřeno.